Proč jsem začala řešit kolagen

Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že budu pravidelně řešit kolagen, asi bych se pousmála. Vlastně jsem tehdy opravdu začala hledat způsoby, jak se o sebe starat, a chtěla jsem vypadat mladší nebo možná zastavit stárnutí. Ne proto, že bych kolagen považovala za zázračný elixír, ale protože jsem si myslela, že mládí se dá „opravit“ nebo stárnutí zastavit.

Jenže postupně mi došlo, že to není o tom, jak vypadám, ale jak se cítím.

Když tělo začne mluvit jiným jazykem

Změna nepřišla ze dne na den. Nebyl to jen pohled do zrcadla nebo nová rýha kolem očí. Byly to drobnosti, které se postupně sčítaly:

•  pleť byla sušší, i když jsem péči nijak neměnila
• ráno jsem se cítila ztuhlejší
• regenerace po pohybu trvala déle
• vlasy i nehty působily unaveněji.

Nic dramatického, nic, co by se dalo označit za „problém“. Ale tělo mi začalo nenápadně naznačovat, že funguje trochu jinak než dřív. A tehdy jsem pochopila, že péče o sebe není jen o vzhledu, ale o tom, jak se naučím žít se změnami svého těla a věku.

Proč jsem nehledala zázrak

Upřímně – stala jsem se cílovou skupinou pro reklamu typu „musíš objednat“, ale zároveň jsem zjistila, že to minimum, co pro sebe můžu udělat, není jen v kolagenu, že je to něco více. V tomhle věku už by většina žen měla vědět, že:

• stárnutí není selhání

• tělo se nedá přetlačit

• rychlá řešení většinou nefungují dlouhodobě.

A proto mě kolagen začal zajímat ne jako slib krásy, ale jako podpora těla. Neptala jsem se: Vyhladí mi to pleť?
Ale spíš: Pomůže mi cítit se dobře a udržet tělo v rovnováze?

Co jsem o kolagenu pochopila

Bez marketingových zkratek:

• tvorba kolagenu se s věkem přirozeně snižuje

• po 40–45 letech se tento pokles zrychluje

• kolagen není jen o pleti, ale i o pojivových tkáních, kloubech, šlachách

Kolagen pro mě přestal být kosmetickým produktem. Začala jsem ho vnímat jako podporu funkčnosti těla a kvality života, ne jeho „opravu“.

Začni experimentovat

I ty můžeš začít pomalu, nečekat na zázrak, ale postupně se změna dostaví.  

První měsíce byly tiché. Nepozorovala jsem dramatické efekty, ale jemné rozdíly:

• pleť byla stabilně hydratovaná

• klouby méně ztuhlé po delší chůzi nebo cvičení

• vlasy a nehty se zdály pevnější.

Bylo to nenápadné, ale stálé. A přesně to mě přesvědčilo, že smysl to má – ne kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, jak se cítím a jak se učím žít se svým tělem.

Co se změnilo (a co ne)

Je důležité říct na rovinu: kolagen není kouzlo.

Nezmizely všechny vrásky. Neprobudila jsem se jedno ráno s pocitem, že mi je o dvacet méně. A upřímně – ani jsem to nečekala.

Co se ale změnilo:

• pleť je klidnější a méně vysušená

• tělo se po zátěži lépe regeneruje

• mám pocit, že mu dávám to, co v tomto období potřebuje

• naučila jsem se vnímat své tělo a respektovat jeho potřeby.

A možná je část toho i psychologická. A víš co? I to je v pořádku.

Péče, která není bojem

Ve zralém věku už bychom neměly bojovat se svým tělem. Naučme se s ním spolupracovat.

Kolagen pro mě není prostředek, jak zastavit čas. Je to spíš způsob, jak:

• být k sobě pozornější

• respektovat změny

• podpořit kvalitu života, ne ideál.

Začala jsem chápat, že péče o sebe může být radost, ne povinnost. Kolagen se stal součástí mé každodenní rutiny, stejně jako odpočinek. Pohyb a vyvážená strava jsou ale stále v procesu. J Ale i to, že se neobviňuji a stále na tom pracuji, je můj malý úspěch a zasloužím se pochválit.

Ne kvůli vráskám

Když se mě dnes někdo zeptá, proč jsem začala řešit kolagen, odpověď je jednoduchá:

Kvůli vráskám, stárnutí a tomu, že pravidelné užívání kolagenu není o nepohodlí.
Ale proč ho beru teď? Kvůli sobě. Kvůli tělu, které mě nosí celý život. Kvůli pocitu, že ho respektuji a učím se s ním žít. Kolagen se pro mě stal symbolem péče bez boje, pozornosti bez tlaku, a pokud hledáš způsob, jak se k sobě chovat laskavě i po padesátce, stojí za to to vyzkoušet.

Markéta Matýsková